stavební suť

Slow marketing / Prodávejte dobré pocity

Naprosto důležité je, aby byl pravidelný.

Všímejte si toho, co děláte,

Jedna ze dvou věcí se stane, buďto

Co kdybyste se domluvili s několika přáteli, že jim každý týden pošlete e-mail, ve kterém se podělíte s rozpracovanou prací, s myšlenkami, s úspěchy a lekcemi, které jste se naučili?

Jsme jako ten řečnice na jasně osvětleném pódiu, která mluví k neviditelnému publiku. A stejně jako ona, i my máme trému.

"Je třeba si to umět udělat hezký" - a to byly jedny z nepříjemnějších pracovních schůzek, které jsem kdy měl Na Pekařce s pěti pivy.

Nezávidím řečníkům, kteří se mají postavit před stovky lidí. Vystoupí na jasně ozářené pódium, otočí se k publiku a vidí ... dav. Masu lidí, kteří hltají každé její gesto. A jestli má srdce až v krku, pocit, že bude zvracet, nebo si musí dát pořádného panáka, nedivím se jí.

Tréma k nám promlouvá o stovky tisíc let starém strachu. O strachu z nepřijetí kmenem. S tepem stopadesát se svět zdá černobílý. Ti lidé tam ji budou hodnotit. Pokud se jim nezalíbí, vypískají ji. Pokud na ně udělá dojem, zvítězí. Gladiátorská aréna hadr.

Co když v publiku sedí někdo, kdo hltá každé její slovo a kdo se potřebuje dozvědět, co říkáte. Bavilo by vás přednášet /prezentovat pro takového člověka?

Dobrá zpráva! Toho člověka máte už teď ve svém okolí. A pomůže vám překonat trému před online davem.

📢
Overcomitment trap Každá mince má dvě strany. Ani tvoření pro druhé není bez nebezpečí. Tvorba je dialog, sám se sebou → Najděte své Proč, na základě své vnitřní motivace tvořím něco, co dává smysl mě a pak to slaďuji s potřebami ostatních → Jděte si pro NE. A pak si zase musím připomenout, proč já dělám to, co dělám. Je to nekončící hra.

Tréma je jenom převlečený strach a lidé ze strachu dělají různé věci. Třeba nechávají své ego, aby převzalo kontrolu:

🚀
"Jsem nejlepší. Všichni mě obdivujte."

vs.

🤦🏻‍♂️
"Když ostatní jsou tak skvělí! Na co si tady vlastně hraju?"

Ani jedno není autentické. V jednom případě se schováváme v koutě, aby nás nikdo nenašel. Ve druhém ze sebe děláme většího, abychom ostatní zastrašili. V obou případech je to ego, kdo mluví. Jednou splasklé podruhé nabubřelé. A proto je tady třetí možnost.

Vyberte si ze svého okolí člověka, kterého zajímá, co děláte. A kterému vaše práce nějak pomáhá, nebo dělá radost. Máte ho? Víte, co toho člověka na vaší práci baví? V čem je podle něj nejlepší? Nemusíte hledat daleko. Často toho člověka už znáte. Může to být někdo z vaší rodiny, nebo přátel. Dopřejte si chvíli pro laskavý rozhovor. Řekne vám, jaký je jeho problém a jak mu s ním už teď pomáháte nebo můžete pomoct.

Vždycky, když nemůžete najít motivaci pro tvorbu, nebo chcete nějaký svůj výtvor sdílet online, představte si vašeho člověka. Představte si, jako bude mít radost, až uvidí, co jste pro něj vytvořili. Nechejte dobrý pocit z pomoci někomu jinému chvíli přetrvat. A tréma už nebude takový problém.

Vědomí, že tím, co děláme, pomáháme ostatním. S tím se najednou všechno změní.

image

Jsme společenská zvířata a potřebujeme kolem sebe svou skupinu. Ta určuje naši identitu a hodnotu. Už od začátku věků je vyhoštění hned po smrti nejhorším trestem.

která ho přesvědčila, aby knihu vydal. Poslední slovo při rozhodování o zařazení do publikační řady měl desetiletý Rayner Unwin, syn ředitele vydavatelství. Jeho kladné hodnocení knihy, nakonec rozhodlo o jejím vydáním. jehož kladné hodnocení knihy bylo poslední slovem k jejímu vydání. Byl to W.H. Auden, bývalý Tolkienův student a básník, který ho přiměl, aby knihu vydal. /Přiměl ho uvěřit, že by Hobit mohl zajímat i někoho jiného než jen úzký okruh dětí v jeho rodině. Přesvědčil jej proto, že si myslel, že je škoda tak krásné dílo nechat ležet doma v šuplíku.

Ale musí být život vždycky boj? Co když v publiku sedí někdo, kdo hltá každé vaše slovo a kdo se potřebuje dozvědět, co říkáte. Bavilo by vás přednášet /prezentovat pro takového člověka? Samozřejmě, že bavilo. Tak ho pojďme najít.

Zkusme se vžít do jeho kůže ... A pokud se před vystoupením cítí jako že budou zvracet, nebo že potřebují panáka je to jenom přirozená. Tréma je totiž specifická forma strachu, strachu z veřejného zesměšnění. Dotýká se primárního lidského strachu z opuštění. Pojďme se ještě chvíli zastavit u řečníka jdoucího na pódium.

Když má srdce až v krku, může se mu zdát svět černobílý. Ti lidé tam ho budou hodnotit. Pokud se jim nezalíbí, vypískají ho. Pokud na ně udělá dojem, zvítězí. Gladiátorská aréna hadr. Ale musí být život vždycky boj? Co když v publiku sedí někdo, kdo hltá každé vaše slovo a kdo se potřebuje dozvědět, co říkáte. Bavilo by vás přednášet /prezentovat pro takového člověka? Samozřejmě, že bavilo. Tak ho pojďme najít.

Sociální sítě nám předkládají obrázek reality, kterému říkám toxická pozitivita. Lidé se tam ukazují jen v tom nejlepším světle, mnohdy ještě dost přehánějí. Jenom proto, aby mohli říct:

📢
"Jsem nejlepší. Všichni mě obdivujte."

Chyták je v tom, že se vždycky najde někdo, kdo bude mít lepší portfolio, víc peněz, víc volného času, spokojenější rodinu... Jde o sbírání lajků. Vítejte v závodu ega. Radost v něm na dlouho nenajdete.

Jít s něčím, co vám dává z hloubi duše smysl a víte, že to je srdeční záležitost je děsivá představa. A mohou to být vaše koučovací zkušenosti, obrazy, které malujete po večerech, nebo veganské recepty. Strach z odmítnutí je prostě příliš velký. Co kdybyste měli člověka, který potřebuje vaši pomoc. Teď hned. To je člověk, pro kterého chcete tvořit a pro kterého chcete sdílet své zkušenosti online. Protože jestli je potřebuje on(a), tak je budou potřebovat i jiní.

Když mi o nic nejde, dokážu vyskořit na pódium a bavit celou místnost lidí. Když vím, že se nikdo nedívá jsem nejlepší tanečník na světě. "Je těžké pro západního člověka přijmout, že květina může být krásná pro nic za nic, a že lze tančit po tmě."

Všude kudy chodím vidím dialogy. Umělce se svým dílem, fotografa se scénou, kuchaře s pokrmem, designéra s vytvářeným řešením, lektora s přednášenou látkou. Ale také fotografa sám se sebou, lektora, který překonává trému před veřejným vystoupením, designéra, hledajícího čerstvé myšlenky.

One person who will kick start your project

/ You can kick-start your project with only one person

And it's not yourself, it's not your personal cheerleader, it's not even your mother. When you find that person your self-doubt will be history. At she is closer than you think.

"I can't write that I just became a coach and I'm going to share tips which will help them." my friend and coach telling me with anxious face.

"But didn't you say exatly that seconds ago?"

"Write it online is something different. Just look at the others, they have years of experience, the best references, those are coaches, not me."

"And do you believe, that what you'll write actually can help anybody?"

"Well yeah, but ..."

S koučem a kamarádem zrovna konzultujeme

Ptal jsem se známého obchoďáka v čem je základ jejich úspěchu: "Nikdo jim to neudělá tak dobře, jako my jim to slíbíme," zněla jeho blesková odpověď.

Smál jsem se hlasitěji než on, tohle jsem v marketingu znal moc dobře. Celé značky založené na zbožných přáních spíše než na realitě.

Hlavou proti zdi, nebo plynout s proudem?

Důvěryhodnost. To je základ jakékoli značky.

Možná teď vrtíte hlavou a říkáte si, jaképak reakce? Marketing je přece o prodeji. Ne tak docela. Od přímého prodeje je tady Sales, obchodníci v oblecích a aktovkách. Anglické slovo market znamená tržnice. Prodejci vystaví své zboží a pak se snaží zaujmout případného zákazníka. Zákazník vyhledá je, ne oni jeho.

Způsob oslovení se liší, jedno mají společné. Důvěryhodnost. To je základ jakékoli značky.

Fake it till you make it

Ptal jsem se známého obchoďáka v čem je základ jejich úspěchu: "Nikdo jim to neudělá tak dobře, jako my jim to slíbíme," zněla jeho blesková odpověď.

Smál jsem se hlasitěji než on, tohle jsem v marketingu znal moc dobře. Celé značky založené na zbožných přáních spíše než na realitě.

Zbožná přání patří do kostela, ne do vašeho marketingu.

Přitom často nejde o záměrnou manipulaci, ale normální nevědomost. Firmy a jednotlivci neví, v čem jsou dobří a proto slibují něco, o čem si myslí, že by jejich zákazník mohl chtít. Napíšu to pro jistotu ještě jednou: ... neví, v čem jsou dobří a proto slibují něco, o čem si myslí, že by jejich zákazník mohl chtít. Au.

Existuje etický marketing?

Co je hlavním cílem marketingu? Prodej. Co je hlavním cílem etického marketingu? Pomoc ostatním. V etickém marketingu pomáháme lidem udělat rozhodnutí, která jim prokazatelně zlepší život. Důvěryhodnost. Sebevědomí.

Zpomal, dýchej

Slovní akrobacie. Důvěry-hodnost. Sebe-vědomí. Ú-spěch.

první draft

Napíše vám netopýr referenci?

"To mý umčo mě pořád baví, dokážu si u něj krásně vyčistit hlavu a mám radost z výsledku. Ale poslední dobou cítím, jako bych tvořila ve vzduchoprázdnu," říká mi kamarádka po telefonu a já najednou vím, jak se cítí.

Ve tvoření podle sebe a pro sebe je spousta svobody. Nakonec vždycky přijde okamžik, kdy to přestane dávat smysl.

"Chtěla bych začít tvořit pro lidi, možná si časem otevřít výtvarnou dílnu, nebo vést kurzy arteterapie," dodává. Ještě chvíli si povídáme, já nejasně naznačím, že mě možná napadlo, jak jí můžu pomoct, a zavěsíme. Sedám k počítači a dávám dohromady myšlenky, které jsem nosil v hlavě už dlouho. Protože najednou dávají smysl.

Rozpočet máte? A mohl bych ho vidět?

Existuje ozvěna ve vzduchoprázdnu?

Byli jste někdy v dokonale odhlučněném nahrávacím studiu? Po pár minutách můžete slyšet šumění krve, která vám teče žilami. Setkání sám se sebou nemusí být příjemný zážitek. Ne nadarmo si vězni téměř vždy vyberou raději celu s násilným šílencem než samotku. Občasná nakládačka je menší strašák než být zavřený sám se sebou.

Jsme společenská zvířata. Stejně jako netopýři používají ozvěnu, aby mohli létat v temných jeskyních, člověk potřebuje reakci okolí, aby věděl, že to co dělá, dává smysl. Jinak tvoří ve vzduchoprázdnu.

Hlavou proti zdi, nebo plynout s proudem?

Důvěryhodnost. To je základ jakékoli značky.

Možná teď vrtíte hlavou a říkáte si, jaképak reakce? Marketing je přece o prodeji. Ne tak docela. Od přímého prodeje je tady Sales, obchodníci v oblecích a aktovkách. Anglické slovo market znamená tržnice. Prodejci vystaví své zboží a pak se snaží zaujmout případného zákazníka. Zákazník vyhledá je, ne oni jeho.

Způsob oslovení se liší, jedno mají společné. Důvěryhodnost. To je základ jakékoli značky.

Fake it till you make it

Ptal jsem se známého obchoďáka v čem je základ jejich úspěchu: "Nikdo jim to neudělá tak dobře, jako my jim to slíbíme," zněla jeho blesková odpověď.

Smál jsem se hlasitěji než on, tohle jsem v marketingu znal moc dobře. Celé značky založené na zbožných přáních spíše než na realitě.

Zbožná přání patří do kostela, ne do vašeho marketingu.

Přitom často nejde o záměrnou manipulaci, ale normální nevědomost. Firmy a jednotlivci neví, v čem jsou dobří a proto slibují něco, o čem si myslí, že by jejich zákazník mohl chtít. Napíšu to pro jistotu ještě jednou: ... neví, v čem jsou dobří a proto slibují něco, o čem si myslí, že by jejich zákazník mohl chtít. Au.

Existuje etický marketing?

Co je hlavním cílem marketingu? Prodej. Co je hlavním cílem etického marketingu? Pomoc ostatním. V etickém marketingu pomáháme lidem udělat rozhodnutí, která jim prokazatelně zlepší život. Důvěryhodnost. Sebevědomí.

Zpomal, dýchej

Slovní akrobacie. Důvěry-hodnost. Sebe-vědomí. Ú-spěch.

Důvěry-hodnost

Sebe-vědomí

Ú-spěch

Jsem společenské bytosti. Dokonce i moje identita vzniká díky ostatním lidem. Potřebuji reakci okolí, abych věděl, kým jsem. Jsem trochu jako Radek, ale už vůbec ne jako Franta. S Marií máme rádi stejnou humor a oba si myslíme, že Honza je trapný. Je to jako ozvěna. Vysílám nějaké signály a čekám, jestli uslyším ozvěnu. Díky ozvěně vím, kde jsem. A jestli mi nevěříte, zeptejte se netopýrů. Vzduchoprázdno je prostor, který nám nedává žádnou reakci.

My lidé jsem společenské bytosti. Individuální identita je možná jen díky ostatním. Já jsem ne-ty, ty jsi ne-já a ne-on*a.